·

Chval obilí teprve tehdy, když je ve stodole, a svého pána teprve tehdy, je-li v hrobě.

·

Dluhy ti spáti nedají! Chrochtají totiž velice, jak ti požírají úrok z truhlice.

·

Dokud byl kratší v hodnosti, byl o loket delší v moudrosti.

·

Drbej se, dokud žiješ, až umřeš, nic tě nebude svrbět.

·

Dvakrát má muž ženu nejraději: když ji do jizby přivádějí – a když ji vynášejí.

·

I slitoval se vlk, když chytil ovčí mládě: kosti jen ohryzal – a nechal na hromadě.

·

Jdeš-li do války, pomodli se jednou, jdeš-li na moře, pomodli se dvakrát, ženíš-li se, pomodli se třikrát!

·

Kdo vystrkuje hlavu nad lesy, přijde o ni spolu s pačesy.

·

Když jeden hlupák hodí do moře kámen, ani sto moudrých ho nevytáhne.

·

Lakomec na penězích, jako pes na seně: sám nežere, ale druhému nedá.

·

Láska je jako tvé vlastní peníze, které musíš rozdat, aby ses mohl cítit bohat.

·

Lásku do papíru nesbalíš, štolou nepřevážeš, křížkem nezapečetíš.

·

Máš-li čas před započetím hovoru uvažovati, tedy uvaž, stojí-li za to mluviti, je-li toho potřebí a nemohou-li tvoje řeči někomu uškoditi.

·

Muž se snaží, jak by chleba nabyl, a žena se snaží, jak by muže pozbyla.

·

Můžeš se rozpůlit – a vyčtou ti, že jses nerozčtvrtil.

·

Neexistují silní soupeři, pouze my můžeme být slabými.

·

Nejsou rodiče ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.

·

Neslibuj království nebeského a nikoho do něho klackem nehoň.

·

Slzy, které ženy prolily od potopy světa, by vystačily na novou potopu.

·

V peřinkách hajinká bohatý – čert pro něj razí dukáty.

·

V přísloví moudrost hluboká – a strefuje se ti do oka.

·

Vše na světě je dílem boží milosti a lidské hlouposti.

·

Všechny dívky jsou dobré a krásné. Odkud se jen bere tolik zlých ženských?

·

Ze státní kasy, jak z vlastní hořící světnice: co nejrychleji vynos co nejvíce.

·

Ženu napomínej v nepřítomnosti dětí, děti v nepřítomnosti cizích.

·

Ženy nejsou housle, abys pohráv na ně, jsi je zavěsil na stěnu.