Polská

Ať je mužský jako žába, pořád lepší než-li bába.

Bohatství do času, chudoba na věky.

Bohatství tu vlastnost má, že z moudrého hlupce udělá.

Bujnost mládeže nestrpí otěže.

Byl to dobrý člověk, ale věšejí i lepší.

Česnek má hlavu bílou, ale kličku zelenou.

Chlap se jako oves korcem neměří.

Co koho bolí, o tom i řeč volí.

Ctnost těžkosti se neleká, a v protivenství neheká.

Cukr se nejídá plnou hrstí.

Dáli Pán Bůh zdraví, i hříchy budou.

Divé koně, starý vůz, mladá žena, starý muž.

Dobrý člověk se neleká, když šibenici vidí.

Hedvábnou rukou přítele vybírej a drž železnou.

Hlad a práce výborné koření.

Hněv žalost za sebou vodí.

Host častý a dlouhý brzo omrzí.

Host nemluvný pravá bečka.

Host, který nic nepřinese, nechť se vyspí v poli, v lese.

Hřích miluje tmu.

Hřích víc trápí duši než nemoc tělo.

Jazyk neočistí svědomí.

Každá ruka dobrá, která dává.

Když otec poručí a matka taky, strýc pomůže a teta poradí, když tomu lidi budou chtít a chlapci budou brát – vdám se.

Když pes spí, žid přísahá, žena pláče – nevěř.

Když se narodí dcera, jako by se sedm loupežníků do komory vloupalo.

Kopřivy trhati nejlépe cizíma rukama.

Krkavci tam létají, kde padlinu čenichají.

Kuchař, který z hladu umře, nehoden hřbitova.

Láska bez žehrání jako Polák bez vousů.

Láska láskou rodí.

Lenoch i pod svou střechou zmokne.

Lépe zhřešit a litovat, než litovat, že jsme nezhřešili.

Liška hřeje, kuna chladí, sobol zdobí, beran vši plodí.

Lítaly husy za moře, lítaly – labutě se z nich nestaly.

Loupežníci nespravedlivě berou, ale spravedlivě se dělí.

Má-li pánbůh dáti zdraví, pomůže i lejno kraví. Má-li dáti smrt, nepomůže ani zlata čtvrt.

Moudrost miluje tvrdé lože.

Mužský má být trochu hezčí než čert a ženská trochu ošklivější než anděl.

Na světě jako v lázni. Čím kdo výše sedí, tím více se potí.

Na věk se může ptát jen koňský handlíř.

Nečiň se, pátku, nedělí!

Nepotřebuje psa, oštěká ho vlastní žena.

Neříkej pravdu do očí, sic na tebe kyj vyskočí.

Nevolník má jazyk volný.

Nežertuj s tím, s kým jsi nevyrůstal.

Nový den – nová radost – nové slzy.

Pán má rýmu a čeládka kýchá.

Pil – umřel, nepil – umřel taky. To už je lepší pít a umřít.

Pilnost sluhy dobrého činí pána štědrého.

Pochlebník sestřenec lhářů.

Přátelství a láska velkého počtu nemilují.

Pravda na světlo vychází, faleš do tmy zachází.

Pravda nehladí.

Pravda příkrá, ale zdravá.

Pravdy se nenajíš, lží se neudávíš.

Proto třeba hubě papat, aby mohla dobře klapat.

Pták na dvě větve se usazující na zem padne.

Radši umřít a být svatý než dřít jako mourovatý.

Rakev každého změří.

Ruka rozum nemá.

Ryba rybou, pták ptákem a člověk člověkem žije.

Se lží se dostaneš na světa kraj, ale nikdy zpátky.

Se svým dílem na slunce, cizí hoďme do temnice!

Sedlák by rád měl každý týden jiného rychtáře, každý měsíc jiného správce a každý rok jiného pána.

Sedm chův – děcko bez oka.

Slovo vyřčené, dědictví ztracené, čas jenž pomine, s vodou co uplyne – nikdy se nenavrátí.

Smrt a žena od boha souzena.

Smrt oči, hubu zavírá; truhly bez klíče otvírá.

Smrt v trampotách vyzíváme, a když přijde, zavíráme.

Statek spravedlivě nabytý ani na moři neutone.

Štěstí se nastěhuje do domu, z jehož oken zní smích.

Tulák mnoho světa zrejdí a bratra nikde nenajde.

Úřad úřadu věří.

Uzda ukáže koně, jazyk člověka, chuť krmi.

Vdovec s vdovou zřídka se shodnou.

Voda, oheň i nevěsta nikdy nevědí kdy přestat.

Vousy mudrce nečiní.

Závist je nejhorší nemoc.

Ženění – života změnění.

Zvon do kostela lidi přizývá, a sám v kostele nikdy nebývá.