Básník dělá totéž co hrající dítě. Vytváří fantazijní svět, který bere velmi vážně, tj. investuje do něho velká efektivní kvanta, ale zároveň ho ostře odlišuje od skutečnosti.
Jazyk jest vědomí národa, jest jeho duch v nejvyšším svém zjevení, jest čarovně mocný svazek, jenž dítě k matce, bratra k bratru, rodinu k rodině víže a je všechny spojuje v národ.
Kdo odmítají jít s námi ke společnému cíli, půjdou sami. Nepůjdeme k cíli jeden po druhém, ale vždy dva a dva. Když se poznáme dva a dva, všichni se poznáme. Budeme se vespolek milovat a naše děti se vysmějí temné báchorce o plačícím samotáři.
Láska je stav duše. Něco jiného je, když člověk vzplane poprvé, jinak ji vidí táta a máma s dětmi a jinak staří lidé v takzvaném prázdném bytě. Láska je slovo a slova jsou ošidná.