Johann Wolfgang Goethe citáty
Byl jsem dlouho přesvědčován, že noviny jsou dělány jen proto, aby pobavily dav a poblouznily ho ve chvíli, kdy buď vnější síla nebo duch nedovolují novináři říkat pravdu. Proto jsme je přestal číst.
Člověk musí věřit, že lze pochopit nepochopitelné, jinak by o tom nezačal přemýšlet.
Člověk nabývá vědomí své vlastní jsoucnosti tím, že uznává jsoucnost mimo sebe za sobě rovnou, za zákonitou.
Dokud muž ženu miluje, hovoří s ní hlavně o ní; přestane-li ji milovat, hovoří s ní o sobě.
Hypotézy jsou lešením, které se staví před budovou a pak se strhává, je-li budova postavena; jsou nutné pro vědeckou práci, avšak skutečný vědec nepokládá hypotézy za předmětnou pravdu, podobně jako nelze pokládat lešení za stavbu samu.
Jsme-li vzdáleni toho, koho milujeme, ovládáme se zdánlivě bezpečněji, čím mocnější je naše láska, ježto všechnu sílu vášně, která se dříve vybíjela navenek, obracíme do svých niter. Ale jak brzy, jak rychle jsme vytrhováni z tohoto bludu, když se pojednou před našima očima ve vší své nezbytnosti opět objeví ten, o kom jsme se domnívali, že se ho dovedeme zříci.
Kdybychom měli studovat všechny zákony, neměli bychom skoro žádný čas je překračovat.
Když ženy rodí, zaříkávají se, že už nikdy nebudou spát s mužem. A než se nadějeme, už jsou zase těhotné.
Kouření ohlupuje. Způsobuje neschopnost myslet a básnit. Je také jen pro lenochy, kteří mají dlouhou chvíli, kteří třetinu života prospí, třetinu probendí jídlem a jinými nutnými nebo zbytečnými věcmi, a pak nevědí..., co si mají počít s poslední třetinou.
Láska je ideální, manželství je reálné. Plést si reálné s ideálním nikdy nezůstává nepotrestáno.
Láska se domnívá, že jedině ona má právo a všechna ostatní práva musí před ní ustoupit.
Mnohdy nedovedu pochopit, jak ji někdo jiný může milovati, když ji já sám tak vroucně a zplna srdce miluji, nemaje nikoho krom jí.
Nejpošetilejším ze všech omylů je, když si mladé dobré hlavy myslí, že ztratí originalitu, jestliže uznají pravdy, které uznal již někdo před nimi.
Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.
Nenávidím všechno fušerství jako hřích, především však fušerství ve státních záležitostech, které přinese jen neštěstí tisícům a miliónům.
Není nic půvabnějšího, než maminka s dítětem v náručí, a nic ctihodnějšího než matka v kruhu dětí.
Nikdy nebude ani pomyšlení na to, že by se rozum stal populárním. Vášně a city mohou nabýt popularity, ale rozum bude vždy dán jen vynikajícím jednotlivcům.
Obvykle se soudívá, že mezi dvěma krajními hledisky je pravda. Tak tomu zdaleka však není. Je mezi nimi problém.
Od té doby, co se knihy recenzují, je již nikdo nečte kromě recenzenta, a i ten je čte jentakta.
Pokud muž miluje ženu, mluví s ní hodně o ní. Když ji přestane milovat, mluví s ní o sobě.
Pouze v neštěstí plně cítíme všechny vlastnosti, které jsou potřebné pro jeho překonání.
Přátelství dospívajících dětí je něco krásného. Děvče se přitom rádo poučí a mladík rád poučuje.
Pravá láska je ta, která zůstává stále, ať jí dáváme všechno, nebo jí všechno odpíráme.
Příliš často dovolujeme všedním věcem v životě přerůst lepší stránku naší povahy, a proto je třeba, abychom aspoň jednou denně četli pár veršů, zazpívali si nebo se podívali na obraz.
První láska je krásno, které může srdce sice ihned pocítit, ale teprve později ocenit.
Samota je dobrá věc, žije-li člověk sám se sebou v míru a má-li co určitého na práci.
Špatný tesař se hádá se svými nástroji. Špatný generál viní své vojáky z prohrané bitvy.
Štěstí je poznat v mládí přednosti stáří a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí.
Svět je tak velký a bohatý a život tak rozmanitý, že se nikdy nebude nedostávat příležitost k básním.
Umění knihtisku je faktem, od něhož se datuje druhý díl světa a umění, který se od prvního zcela liší.
V mládí každý věří, že svět začal teprve jím, že je tu vlastně všechno jen kvůli němu.
V životě je možné potkat se tisíckrát a nenajít... a potkat se jednou a najít se navždy.
Vdané ženy, i když se také vzájemně nemilují, jsou spolu mlčky zajedno, zvlášť proti mladým dívkám.
Že jsi ji miloval, bylo přirozené. Že jsi ji slíbil manželství, byla hloupost. Ale že jsi dodržel slovo, to bylo šílenství.
Ženy stejně jako děti jsou ovšem prazvláštní prevíti: chovají se v životě tak, jak se jim samým zlíbí, a přitom vyžadují, aby je člověk věčně jen laskal a chválil.
